František Drbohlav
Amatérský hokej pro ty co ho nikdy nehráli aneb jak se zbláznit na stará kolena Prozatím není zcela dokončeno !!!!!!
Několik slov na úvod k této zcela neprofesionální příručce.
Zdravím všechny ty seriózní pány, kterým k životu nestačí pouhé noviny a dýmka u televize , ale rozhodli se udělat něco pro sebe navíc. Chceme začít sportovat, ale jaký sport si zvolit? Pěší vycházky s manželkou či se psem? Skok o tyči , romantické vyjížďky s přáteli na kole, plavání nebo gymnastika? Hovadina! Manželka na pivo po sportovním výkonu nepůjde, psa do hospody nepustí, na tyči se nejspíš zabijete, na kolo jenom když je hezky , do bazénu vás s křidélky nebo s kruhem nepustí a v gymnastickém úboru s vaší figurou budete vypadat jako úchyl.
Přemýšlíte co s tím, a při tom koukáte na televizní utkání Extraligy ledního hokeje. ,, Co to tam zas ty dřeváci vyváděj! To já bych jim ukázal!´´ A je to !! V mládí jsme to hráli na ulici s tenisákem , někteří na šlaifkách na rybníce. Vyhrabeme staré zrezavělé brusle , přeschlou hokejku z jasanu , rukavice na trhání bodláků ze zahrádky.Teď už jen stačí přesvědčit několik kamarádů o vašem nápadu, že to je to ono a hurá na věc. Mate li možnost, pronajmete si na hodinu (která vám pak bude připadat jako věčnost) ledovou plochu. Je to lepší než rybník, protože hokejová plocha má mantinely, kterých se můžete přidržovat a budou vás bezpečně vracet do hry. Na rybníce je to nebezpečné hlavně v tom, že jen těžko odhadujeme sílu ledu a riskujete, že při pádu se zvednete pouze pomocí 200m vzdáleného stavidla. Překonáte li počáteční potíže se stabilitou a rozjedete se v před , řešíte další problém- jak zastavit ,nebo zatočit. Bruslením se již dál zabývat nebudeme, jenom okrajově v dalších kapitolách. Právě zjišťujete že hokejka je příliš krátká, kotouč jezdí po ledě rychleji než jste si mysleli, brusle se vám vyvracejí v kotníkách a rukavice , které hravě odolávají bodlákům a trní neztlumí náraz hokejky kamaráda ani kotouče. Ani náraz hokejky na holeň, nebo pád na lokty není právě vzrušující pocit, nejste li SM.
Pokud nás neodradí první zkušenost , poohlédneme se po odpovídající výzbroji. Tuto otázku by jme neměli brát na lehkou váhu. Musíme li se po každém banálním pádu na led několik dní zotavovat, brzy nás to přestane bavit a moc se toho nenaučíme. Ale pokud budeme do výstroje investovat nějakou tu korunu, bude to i motivace se hokeji intenzivněji věnovat. Tak něco málo k výstroji :
Hlava- ochrana hlavy a vše na ní , snad kromě vlasů, je nejdůležitější část výzbroje(první rána do hlavy může být zároveň poslední). Proto jako první si pořídíme helmu, i když z praxe víme, že je to to poslední , co si amatéři pořizují. Na helmě není od věci mít další ochranné prvky , jako je plexi , krátké nebo celoobličejové, možná je také mřížka jako u žáků. Je dobré mít i vhodné chrániče zubů, zuby máme taky jenom jedny.Ty co přicházejí po úraze , jsou mnohonásobně dražší než odpovídající chránič.
Ruce- vhodné rukavice vám zpříjemní držení hole a chrání vám prsty, záprstí a zápěstí proti velmi bolestivým a dlouho se léčícím úrazům( jedna sekunda nepozornosti nebo vlastní nešikovnosti vás může na dlouho vyřadit z práce).
Loketní chrániče nás chrání proti velmi bolestivým a vážným úrazům loktů.
Hrudník a ramena - vesta nám chrání od nárazů žebra, srdce, ramenní klouby a páteř.Vhodným doplňkem je nákrčník, který chrání ohryzek a krční tepny.
Oblast beder- kalhoty nám chrání kyčle, kostrč, stehna ze předu, ledviny a bederní páteř. - Genitálie - jednoznačně suspenzor tzv.šuspik . Tak tohle bych rozhodně nepodcenil!!
Nohy - holení chrániče nám ochrání kolena a holeně, nikoliv lýtko(proti střele vždy čelem). Kotník a spodní část nohy si ochráníme zvolením vhodných bruslí.
Další části výzbroje a výstroje jako např. rybano , dres, štrupny je zcela na vás.
Také se těžko radí s hokejkou , ale všeobecně platí : Nejsme tak bohatí , abychom si mohli pořád do kola kupovat levné věci.Většinou zničíte 4 hokejky v ceně cca. 450,-Kč , nebo 1 hokejku v ceně 1.000,- Kč. Jsou i výjimky , ale jak víme, ty pouze potvrzují pravidlo.
A teď si vlastně můžeme zdůvodnit proč v našem věku a společenském postavení jsme se dali právě na hokej :
1. Není to vůbec nic levného.
2. Svojí sociální situaci si mohu ještě zhoršit dlouhodobým zraněním, nebo placením trvalých následků za zranění způsobené protihráči.
3. Vulgární až obscéní výrazy jsou na ledě normální. ( PYČÓÓÓÓÓÓ )
4. Ve středu se mohu manželce vymluvit na naražená žebra a natažená třísla.
5. V restauraci mám o čem vyprávět.
6. Pozdní návraty domů jsou legální- byl jste přeci sportovat.
7. Po otevření hokejové tašky v bytě, se díky nenapodobitelnému aroma hravě zbavíte otravné sousedky, ale i tchýně .Pozn. zpravidla všech .
8. Stanete se přitažlivý co by hokejista pro mladé dívky.( Nesmí vás vidět na ledě) .
9. V drahé výstroji dobře vypadáte : není vidět převislé břicho a boky.
10. Na profesionální hokej se díváte jako odborníci a těm hospodským povalečům udělujete lekce z taktiky.
11. Po hokeji nemusíte dělat domácí práce, protože se stejně nemůžete hýbat.
12. Máte větší šanci seznámit se sestřičkami na chirurgii dříve , než na urologii s prostatou.
13. Hokej utužuje kamarádství se spoluhráči a nepřátelství se soupeři.
14. Hraji li hokej s mým nadřízeným, zcela legálně mu vracím příkoří ze zaměstnání. ( Je li to bývalý hokejista, mám smůlu dvakrát).
15. Hokej je bezva!
Důležité upozornění
Že je hokej rychlá a tvrdá kontaktní hra nemusím vysvětlovat. Dochází při ní ke spoustě střetů a k drobným šarvátkám. Výjimku netvoří ani situace, kdy při takových potyčkách dochází ke zranění. Jsou zranění ,které bych přisoudil k vlastní nešikovnosti, k nešťastné náhodě , nebo k nešťastné shodě událostí. Pro tyto případy se opravdu dobře pojistěte. Pak je tady druhá a velmi závažná příčina zranění od lehkých až po ty opravdu těžká. Někteří z nás si v šatně s civilním oblečením odkládají nejspíš i mozek. Hrací plochu používají na léčbu svých mindráků a myslí si , že pokud někoho zraní při hře, je to normální. Ale POZOR , všechno je jinak. Nejsme nikde registrovaní, naše hra je pouze jaká si sešlost za účelem zábavy ve skupině lidí. Z toho vyplývá , že když někoho zraním , jsem za to v plném rozsahu odpovědný. V podstatě je jedno, jestli někomu zraním obličej na ledě , nebo na ulici. Také vyražené zuby něco stojí a může se takovému výtečníkovi lehce stát, že bude zažalován za újmu na zdraví . V tomto případě si může být výtečník jistý, že ho to přijde dost draho. Minimálně uhradí soudní náklady včetně nových zubů , nebo jiné léčebné náklady. V případě pracovní neschopnosti poškozeného přibudou další náklady, jako ušlá mzda nebo zisk, v horším případě platba trvalých následků a dál už radši nebudeme malovat čerta na zeď. Zranění způsobená druhému hráči z nešikovnosti , ale i neúmyslně trestní právo nerozlišuje,pouze následuje (možná) mírnější postih. Zkrátka jsme zodpovědní za vše, co komu na ledě způsobíme, i když by to bylo v rámci hokejových pravidel. V soutěžních pravidlech neregistrovaných je vždy formulka ,, Hraji na vlastní nebezpečí.´´ , ta ale v důsledku znamená že jsem zodpovědný v plné míře za sebe sama ,ať poškodím sebe , nebo někoho jiného. Chci tím jen říci , že jsem li zraněn druhou osobou, není to moje vina, ale právě toho druhého. Nechci dělat z hokeje hru v podobě: ,, Z dovolením prosím, mohl by jsi popojet stranou, rád bych projel s kotoučem do vašeho obraného pásma.´´ , to v žádném případě. Je ale dobré vědět co může následovat za naše chování. Toto platí i v případě soutěží neregistrovaných soutěží , ale i v soutěžích ČSLH . Tak ještě jednou POZOR !
KAPITOLA 1.
Pojetí hokeje jako kolektivní hry - 13 zásad pro to , aby Vás hra bavila .
1. K hokeji potřebujeme dobrou partu alespoň 12 lidí, když jich bude 20, je to lepší.
2. Hokejová výzbroj by měla být úplná, kvalitou přiměřenou vaší hře ( když to neumím , tak nešetřím na ochraně svého zdraví ).
3. Bez průměrné fyzické zdatnosti se jen těžko budu učit na stará kolena hokejovému bruslení.
4. Nestydím se zeptat zkušenějšího na to , co mi není jasné.
5. Prostuduji si základní hokejová pravidla, postřehy z televize většinou úplně nestačí.
6. Své individuální schopnosti a dovednosti , byť jsou malé, vložím ve hře do kolektivu ( sólo si můžu zahrát na trumpetu).
7. Nechám si poradit kde mám hrát, na co stačím (chci být útočník,ale nechce se mi do chumlu před bránu, nemám tam co dělat).
8. Jsem neustále ve hře, i na střídačce!
9. Střídám se svou formací, je lepší vystřídat když mám ještě sílu , po dvou minutách je již pozdě - vy se utavíte, spoluhráč vystydne a výkonnost celého družstva silně klesá.
10. Každé střídání tam nechám MAXIMUM , pomalý vytrvalci nemají na ledě místo.
11. Hlídám si svou pozici, kde bruslím a hraji. Nemohu být všude, pokud se o to budu pokoušet, nebudu nakonec nikde a spoluhráči hrají prakticky v oslabení.
12. Hokej se hraje i bez kotouče , všichni hráči musí nepřetržitě bruslit.Kdo stojí nehraje!
13. Když jsem na ledě , neustále jsem otočen do hry,nekoukám do ledu, srážky dost bolí, špatná nahrávka taky.Musím mít zkrátka každou sekundu přehled.
KAPITOLA 2.
OBRÁNCE:
1. Obránce je hráč v poli, jehož hlavním úkolem je bránit útočníkům soupeře aby zakončily svou akci brankou.
2. Obránce hraje v prvé řadě tělem a pak teprve holí: Vycházíme z toho, že je to hráč , který hraje pod neustálým tlakem a na zpracování kotouče nemá dostatek prostoru ani času. Je to dané tím, že většinu hry zpracovává kotouče v jízdě vzad a musí je včas dostat z obranného pásma . Za všech situací dbejme na to , aby na ledě byly vždy dva obránci a to i v oslabení!
3. Hlavní zásady součinnosti obou obránců:
Obr.1.: při zajetí útočníka soupeře do naší obranné třetiny, vždy obránce , na jehož polovině k průniku dojde, brání hráče a kotouč ponechá projet , druhý obránce si pro něj okamžitě jede a rozehrává na najíždějícího útočníka s obrannými úkoly, nebo zpět na obránce, který se mezi tím uvolnil.
Obr.2.: stejnou součinnost provedou obránci i při nastřelení kotouče do jejich obranné třetiny. Obránce , který nehraje kotouč , bruslí ve třetině pozadu tak, aby viděl na celé hřiště a mohl druhého obránce zajistit (např. odstavením hráče). Obránce ,který jede pro kotouč, vždy bruslí ve směru nastřeleného kotouče a rozehrává stejně jako v obr.1. .
Obr.3.: pokud ve třetině nejsou napadající protihráči , může obránce vybruslit ze třetiny a rozehrát ve středním pásmu. Druhý obránce bez kotouče se drží zpět a stále zajišťuje .
Obr.4.: obraná činnost ve třetině před brankou spočívá v pokrytí útočících hráčů. Obránce má svůj obraný sektor a hráče v něm.NIKDY při této činnosti nejde za bránu. Obráncům vždy jako první pomáhá útočník s obranými úkoly(viz.kapitola útočníci).Obránce je co nejtěsněji k protihráči,kterého brání!
Obr.5.: útočné úkoly obránců: je li hra v útočné třetině, obránci nezůstávají pozadu a jedou současně s hrou. Je li hra např. v pravém rohu, pravý obránce je cca 1m v pásmu u hrazení a vrací kotouč do rohu nebo rozehraje na volného hráče tak, aby kotouč neopustil třetinu.Pokud má dobrou pozici sám střílí na bránu.Cca ve prostřed na modré čáře je levý obránce a zajišťuje , dává pozor aby za ně nezajel volný protihráč.
Obr.6.: činnost obránců při vhazování
a) v obraném pásmu - jeden stojí za centrem blíže k brance, druhý u bližší tyče brány. Jde li kotouč do zadu na prvního obránce, ten zachytí kotouč a rozehraje za bránou na druhého obránce, který odstoupí za branku pro kotouč a rozehraje na najíždějícího hráče (centr nebo křídlo ).
b) ve středním pásmu např. ve střed. kruhu - jeden obránce stojí odstoupený přímo za centrem , druhý stojí odstoupený vlevo nebo vpravo (záleží na dohodě obránců) . V případě že jde kotouč na obránce, ten rozehrává na volného hráče .
c) v případě že vhazování prohrajeme a kotouč jde k protihráčům, činnost je následující : všichni hráči si okamžitě obsadí či zablokují své protihráče!
Hlavní zásady individuální činnosti obránce:
1) nebrání brankáři ve výhledu
2) nevkládá hůl do střely na vlastní bránu (mohl by změnit směr mimo dosah brankáře)
3) neodpaluje kotouč zpět do chumlu hráčů odkud kotouč vyjel
4) nepřihrává při napadání soupeřem ze za brány mezi kruhy ani napříč obraným pásmem
5) nenahrává naslepo za sebe (je lepší zašlápnout kotouč a přerušit hru, než namazat).
6) co nejrychleji přihraji volnému spoluhráči
7) při útočení nezůstává po zadu , jede s hrou a snaží se udržet útočné pásmo
8) včas přistupuje k protihráči a brání mu zpracovat nahrávku
9) brání brankáře proti napadení a dorážení - odstavuje protihráče od branky tělem
KAPITOLA 3
Útočník
- je hráč v poli , jehož úkolem je dopravit kotouč do soupeřovy branky a bránit soupeři v jeho obraném pásmu založit protiútok (napadání). Vždy pomáhá v obraně a to v rámci svých obraných povinností.
Centr
- tento hráč je mozkem útoku a jeho hlavním úkolem je připravit svým křídlům gólovou situaci. Sbírá kotouče a rozděluje je na spoluhráče a chodí důsledně před gól. V případě že hrajeme systém bránícího centra, hraje útočníka s obranými úkoly .
Obr. 7: centr vždy při založení útoku začíná od vlastní brány, aby převzal nahrávku od obránce a nikdy neodjíždí z obrané třetiny pokud nemá formace v držení kotouč. Pak najíždí ve směru kotouče na nahrávku.
Obr. 8: centr vždy jede se spoluhráčem, který má v držení kotouč tak, aby si ho mohli vyměnit a centr rozehrát na druhé křídlo. Nikdy se nestaví za protihráče ,ale před něj, aby mohl převzít nahrávku. Nahrávka skrze protihráče je hra na náhodu.
Obr. 9: centr přistupuje ke svým hráčům bojujícím o kotouč u hrazení aby ho mohl vzít a hrát. Pozor!! Pokud o kotouč bojuje obránce centr se vždy staví za něj směrem k vlastní obrané třetině tak , aby vypíchnutý kotouč nemohl sebrat protihráč a ujet!Proto se ani centr nezapojuje do tlačenice u hrazení, tím se vyřazuje ze hry o kotouč.
Obr.10:centr nejezdí za branku soupeře a do útočných rohů pro kotouč, jeho místo je před brankou a v prostoru na kruzích tak , aby tvořil spojku mezi svým křídlem a obráncem, mezi oběmi křídly a vždy svojí pozicí tvořil s těmito hráči trojúhelník.
Obr.11: v obrané činnosti si v prví řadě hlídá centra soupeře nebo hráče , který najíždí z druhého sledu na zpětnou přihrávku ( na tzv. tandem) . Nikdy nezůstává ve středním pásmu bez kotouče, pokud se jeho spoluhráči brání. Jeho úkolem v obrané činnosti je přistupovat k hráčům bojujících o kotouč. V momentě kdy kotouč získá, křídla se uvolňují a centr nahrává.
Obr. 12: pokud má křídlo v útočném rohu v držení kotouč a chce s ním vyjet před bránu, centr mu u soupeřovy branky zablokuje protihráče a tím mu vytvoří potřebný prostor a čas pro nahrávku, vyjetín, či střelu.
Hlavní zásady individuální činnosti centra :
1) Centr vždy začíná od vlastní brány a neopouští obranou třetinu pokud nemá jeho formace kotouč pod kontrolou.
2) Centr jede vždy s křídlem , které má v držení kotouč,aby mohly spolu kombinovat.
3) Centr přistupuje k hráčům bojujícím u hrazení o kotouč, aby ho mohl sebrat a rozehrát.
4) Centr vytváří svojí hrou spojku pro rozehrávku mezi svými hráči.Neschovává se za protihráče,předstupuje před něj,aby mohl převzít kotouč.
5) Nejdůležitější u centra je přesná a rychlá přihrávka, více než tvrdá střela.
6) Centr musí natvrdo chodit do dorážek u soupeřovy branky.
7) Povinností centra je vyhrát vhazování! Levý útočník (levé křídlo)
Levý útočník (levé křídlo)
- je hráč v poli, jehož hlavním úkolem je překonat za pomocí svých spoluhráčů obranu a brankáře soupeře a docílit branky. Již z názvu levý vyplývá , že jeho hrací sektor je levá část hrací plochy ve směru útoku od podélné osy hr. plochy.
Obr. 13:při založení útoku si levé křídlo sjíždí tzv. do pytle ke svému obránci a dostává buď od něj nebo od centra nahrávku do jízdy , kterou zpracuje a buď jede sám nebo rozehraje na druhé křídlo . Je li útok veden vlevo, jede podél hrazení a může si s centrem podle situace vyměnit místa.
Obr. 14: založí li obránci útok po pravé straně, levé křídlo jede pak prostředkem hřiště , po nahrávce pak hru přenese na levou stranu , kde je volný prostor a snaží se natlačit co nejvíce před bránu a popřípadě zakončit.
Obr. 15: je li ve snaze se dostat před branku účinně bráněn soupeřem a nemá pro nahrávku volného spoluhráče, zatáhne kotouč do svého útočného rohu a tam rozehraje na centra před bránu,nebo na druhé křídlo za bránou soupeře , nebo na modrou čáru na svého obránce. Je zbytečné přijít o kotouč a útočné pásmo snahou zakončit za každou cenu.
Obr. 16: přijdeme li o kotouč a soupeř úspěšně založil protiútok, vracíme se svým hráčem - pravé křídlo- i když nemá v držení kotouč.Vždy se snažíme být mezi oběma protihráči, aby si nemohli nahrát.
Obr. 17: pokud hrajeme systém s bránícím centrem, drží si levé křídlo pravého obránce soupeře . Nejde do obranného rohu pomáhat obránci - to je povinnost centra. Hrajeme li systém bránícího levého křídla , levé pak přistupuje k obráncům pro kotouč a centr drží pravého obránce soupeře.
Pravý útočník (pravé křídlo)
Pravé křídlo je hrotový hráč v poli, jehož hlavním úkolem je překonat obranu a brankáře soupeře a docílit branku. Rovněž na sebe váže svým pohybem protihráče ,aby uvolnil druhou stranu pro založení útoku. Obr. 18: pravé křídlo najíždí do středního pásma jako první z útočníků a váže na sebe obránce soupeře, pokud nedostane nahrávku , najetí zopakuje. Po nahrávce podobně jako levé křídlo po své straně.
Obr. 19: v obrané činnosti se vrací se svým hráčem - levý útočník soupeře- a v obraném pásmu hlídá levého obránce soupeře. Vždy bruslí mezi hráčem kterého brání a protihráčem kterému chce nahrát, nebo přijmout nahrávku.
Hlavní zásady činnosti levého a pravého útočníka
1) Útok začíná v obraném pásmu, proto si útočníci najíždějí hluboko do pásma pro kotouče, aby nedošlo k přečíslení napadajícím soupeřem.
2) Ve středním pásmu se snaží rychle nahrát na volného spoluhráče .
3) Pro nahrávku si najíždí do oblouku.
4) Odstavuje hráče tělem a vytváří tak prostor pro spoluhráče.
5) U soupeřovy branky rychle bruslí a neustále udržuje postavení mezi spoluhráči do trojúhelníku.
6) Pokud nemůže bezpečně přihrát na obránce, nebo na volného centra před brankou soupeře , hraje kotouč za soupeřovu branku , kam si pro něj najede druhé křídlo a zkusí to z druhé strany.
7) Má li v držení kotouč pravý obránce na útočné modré čáře, pravé křídlo je v pravém útočném rohu , aby si s ním mohl kotouč vyměnit, levé křídlo jde před bránu a obráceně.
8) V případě , že kotouč dostane pod kontrolu soupeř, útočníci se vracejí spět se svými protihráči, které hlídají , l.křídlo s p.křídlem soupeře, p.křídlo s l.křídlem soupeře, centr s centrem až k obranému pásmu, kde si je přeberou obránci, pokud se útočníkům nepodaří soupeře odstavit od kotouče již ve středním pásmu.
KAPITOLA 4.
Herní situace - součinnost hráčů
a) Vhazování , postavení na vhazování a činnost hráčů po něm
Obr. 20: vhazování v obraném pásmu - levý kruh : centr stojí na středu , l.obránce v ose za ním, p.obránce mezi l.obr. a brankou, přitom ale necloní brankáři. L.křídlo stojí na kruhu před brankou, p.křídlo hned za ním. Útočníci se snaží stát na těsno s útočníky soupeře, aby je blokovali.Centr hraje kotouč za sebe , l.obránce bere kotouč a rozehrává viz obr. 6a , pokud získá kotouč soupeř, rychle přistupujeme k protihráčům .N a pravém kruhu totožná činnost zrcadlově obráceně.
Obr. 21: vhazování ve středním pásmu - centr stojí na buly , křídla u svých křídel soupeřů, jeden z obránců v přímce za centrem, druhý je odstoupený stranou. Po vyhrané buly si obránci přeberou kotouč a rozehrají na najíždějící útočníky. Pokud získá kotouč soupeř, rychle přistoupíme k protihráčům.
Obr. 22: vhazování v útočném pásmu - centr stojí na buly , křídla vpravo a vlevo odstoupená tak, aby mohla hrát kotouč neatakována. Obránci jistí na modré čáře a jsou připravení ke střele.
b) Napadání soupeře v jeho obraném pásmu
Napadání je velice důležitá činnost útočníků, která má za úkol zbrzdit nebo zmařit založení útoku soupeře. Je to fyzicky velice náročná činnost , která často ovlivní průběh utkání. Obr. 23: napadání soupeře v jeho obraném pásmu - útočníci zpravidla napadají ve dvou, snaží se vynutit rozehrávku jedním směrem, aby se mohly účinně bránit již ve středním pásmu a nenechat soupeře přejít do obraného pásma.
c) Hra v oslabení - 4 na 5 , 3 na 5
Hra v oslabení je organizačně náročná a je dbán důraz na disciplínu hráčů. Všichni bránící hráči musí dodržovat tvar obrané formace ( ve 4 hráčích čtverec a ve 3 hráčích trojúhelník s hrotem směrem k modré čáře ) . Bránící hráči nesmí v žádném případě za vlastní bránu bez kotouče, nebo opustit svou pozici v obraném pásmu.
Obr. 24: rozestavení hráčů v oslabení 4 na 5 .
Obr. 25: rozestavění hráčů v oslabení 3 na 5 .
d) Hra při přesilovce - při přesilové hře hrajte stejnou hru jako při hře 5 na 5
Pokud dobře založíte útok , máte neustále výhodu jednoho volného hráče. U profesionálů je přesilovka šablona, která se velice dlouho a těžce nacvičuje, což není pro amatérský hokej dobře realizovatelné.
e) Střídání - střídejme nejdéle po 1min hrací doby !
- při přerušení hry střídá celá formace - útok střídá, mají li obránci kotouč bezpečně pod kontrolou - obránci střídají , mají li bezpečně pod kontrolou kotouč útočníci v útočném pásmu, nebo je li do něj kotouč nastřelen - vždy vzdálenější obránce střídá jako poslední - nikdy nestřídám pokud soupeř drží kotouč na holi v útočném či středním pásmu - pokud chci vystřídat,kotouč vyhodím i za cenu zakázaného uvolnění, nebo ho zašlápnu
f) Výhoda
- poruší li hráč pravidla (faul) , může být bez přerušení hry poskytnuta výhoda soupeřům bez přerušení hry, aby mohli dokončit akci , která ovšem končí, dotkne li se hráč potrestaného družstva kotouče. - pokud máme výhodu my, snažíme se dostat kotouč do našeho útočného pásma - pokud tuto výhodu má soupeř, snažíme se přerušit hru co nejrychleji a co nejdále od vlastní branky
g) Součinnost s brankářem
- brankář vidí celý zápas hru před sebou a proto má nejlepší přehled o dění na hřišti - upozorňuje své spoluhráče na soupeře , který zajel za obránce - upozorňuje spoluhráče na návrat soupeře z trestné lavice - upozorňuje spoluhráče na napadání ze zadu - pokud má dostatek prostoru a času, kotouč nepodrží, ale rozehraje si ho se spoluhráčem - je li jeho družstvo pod tlakem, nerozehrává, ale hru přeruší. - Důrazně , ale při tom věcně upozorní své spoluhráče na chyby při obrané činnosti .
